Chorvatsko - historická města
Dubrovnik
Město Dubrovnik se 44 000 obyvateli bylo roku 1979 organizací UNESCO zařazeno do celosvětového seznamu památek kulturního dědictví. Předchůdcem Dubrovniku byla rybářská osada Ragusium založená v 7. století na skalnatém ostrůvku Lause uprchlíky z Epidauru, města zničeného Avary a Slovany během stěhování národů. Na pevnině proti ostrůvku se později usídlili Slované a ve 12. století obě obce splynuly a průliv mezí ostrůvkem a pevninou byl zasypán. Od slovanského výrazu dubrava, dubový les, bylo odvozeno dnešní jméno města. Okolo roku 1000 se u Dubrovniku poprvé objevili Benátčané a roku 1081 jej dobyli Normané v čele s Robertem Guiscardem. Dubrovnik se však po krátké době vrátil pod vliv byzantské říše, jejíž nadvládu formálně uznával. Poté, co moc Benátské republiky zesílila, se Dubrovnik okolo roku 1205 dostal pod její nadvládu, i když i v této době mohl vykonávat samostatnou politiku. Roku 1358 připadla celá Dalmácie spolu s Dubrovnikem v jeho prospěch a po odchodu benátského místodržitele převzala moc ve městě Velká a Malá rada s voleným tzv. rektorem - knížetem, který měl omezené pravomoci. Již ve 13. století byla v Dubrovniku zavedena kanalizace a vodovod a zřízena karanténní služba, nemocnice, starobinec a lékárna. Po příchodu Turků na Balkán Dubrovnik uznal jejich svrchovanost a odváděl jim vysoké poplatky. Zato ale Dubrovnik dostal různé výhody, např. výhradní právo svobodného obchodu po celé Osmanské říši, a stal se tak prostředníkem obchodu mezi Evropou a Malou Asií. V té době byl Dubrovnik silnou námořní a obchodní mocností a s 300 loděmi a 4000 námořníky měl jednu z největších flotil na světě. K Dubrovniku v té době patřily Elafitské ostrovy, Mljet, Korčula, Lastovo a celý poloostrov Pelješac. Aby se vyhnuli kontaktu se svým tradičním rivalem Benátkami, odstoupili Dubrovničané Osmanské říši úzký pruh pevniny s obcí Neum, která ležela mezi Dubrovnikem a Benátkami. Když se v 18. století obchod navrátil do oblasti Jadranu, Dubrovnik opět dosáhl určitého blahobytu, avšak jeho konec znamenalo Napoleonovo tažení začátkem 19. století. Poté se Dubrovnik na sto let stal součástí Rakouska a roku 1919 připadl Srbsko-chorvatsko-slovinskému království. Po rozpadu Jugoslávie byl chorvatský Dubrovnik z nedalekého vnitrozemí ostřelován Srby, přičemž bylo zničeno nejen celé jeho okolí, ale i část historického jádra. S pomocí organizace UNESCO však již byly škody v Dubrovniku napraveny.
Prohlídka Dubrovniku:
Městské hradby obepínají jádro Dubrovniku v délce 1940 metrů. Vznikaly od 13. století a postupem času se prodlužovaly. Výška hradeb je okolo 20 až 25 metrů, šířka je až 6 metrů. Součástí hradeb je také 15 obranných věží a bašt. Brána Pile Vrata byla vybudována mezi 14. a 16. stoletím. Oblouk brány je zdoben sochou sv. Blažeje, který je zároveň patronem města. Františkánský klášter byl postaven na přelomu 14. a 15. století. Po zemětřesení v roce 1520 byl přestavěn. Nejstarší dochovaná část kláštera je románsko-gotická křížová chodba z roku 1317. Klášterní lékárna je 3. nejstarší lékárnou v Evropě, byla založena již roku 1317. Onofriova kašna pochází z roku 1444. Je pojmenovaná po jejím staviteli Onofriovi di Giordano della Cava z Neapole. Kašna byla vybudována na konci 12 kilometrů dlouhého vodovodu. Na náměstí Luža stojí Rolandův sloup. Kamenný sloup s vyobrazením válečníka Rolanda zhotovil milánský umělec Bonnino v roce 1418. Je symbolem svobodného obchodního města. Palác Sponza byl postaven v 16. století. Palác zastával důležité funkce, byla tu mincovna, celnice, státní pokladna, banka. Malá Onofriova kašna byla postavena roku 1438 milánským stavitelem Pietro di Martino. Kašna se nachází ve výklenku paláce Velké rady. První zmínka o tomto paláci pochází z roku 1303. Dnes zde zasedá městská rada. Knížecí palác byl sídlem knížete, který byl volen vždy na měsíc. Po tuto dobu nesměl kníže vycházet z paláce z jiných než služebních důvodů. Tím chtělo město dosáhnout, aby byl kníže plně soustředěn na svou funkci. Ke katedrále Nanebevzetí Panny Marie se vztahuje jedna zajímavá legenda. Podle ní prý Richard Lví srdce roku 1192 při návratu z 3. křížové výpravy ztroskotal a zachránil se na ostrově Lokrum, který se nachází nedaleko Dubrovniku. Dubrovničtí páni Richardovi pomohli a ten jim za to dal nemalý finanční obnos, který použili na stavbu kostela. Románský kostel patřil k nejbohatším v Evropě, ale požáry a zemětřesení jej velice poškodily, takže musel být na přelomu 17 a 18. století přestavěn. Pevnost sv. Jana získala svoji podobu v 16. století. Dnes v ní sídlí tři muzea. Pevnost Revelin byla vybudována v 16. stoletím. Na terase Revelinu se dnes konají různé pořady a koncerty.
